Hospodářský vývoj probíhá v cyklech, kdy je ekonomický růst ve společnosti střídán poklesem – a my jsme právě ve fázi, kdy nás po bohatším období čeká vlivem nejrůznějších faktorů opět období recese. Je na tom ale Česká republika skutečně tak zle, jak uvádí některá média? Jakkoli jsou jakékoli predikce v současné době poněkud ošemetné, moje odpověď zní „NE“.
Vznikající nervozitu z ochlazování trhu s rezidenčními nemovitostmi bych rád mírnil – a to z pozice zástupce developera, který na českém trhu s bydlením působí téměř 20 let (za něž prodal stovky bytů v téměř 30 rezidenčních projektech) a zažil mnoho jeho nejrůznějších peripetií (včetně let finanční krize po pádu Lehmann Brothers v roce 2008). Ano – zvyšování cen bytů, vyvolané řadou faktorů (růst cen stavebních materiálů a energií, nedostatek pracovníků na stavbách, současná geopolitická situace aj.), je neoddiskutovatelné. Jasné je také, že v důsledku toho je vlastnické bydlení dostupné pro menší počet lidí, než tomu bývalo v dobách ekonomické prosperity, a poroste logicky podíl nájemního bydlení. K tlumení negativních nálad mě však vedou následující argumenty:
- Pokud se podíváme na současnou realitu z jiného úhlu pohledu, je nárůst cen za nové bydlení způsoben i tím, že stále zdlouhavý (a mnoho let z nejrůznějších stran kritizovaný) proces stavebního řízení neumožňuje developerům dodávat na trh tolik bytů, kolik by bylo potřeba. Nabídka tak zdaleka nestačí poptávce (a ta je i v současné době značná). Myslím, že i kdyby poptávka byla poloviční, způsobilo by to pravděpodobně stagnaci cen nových bytů, nikoli jejich významný pokles (s odkazem na výše uvedené – bytový dům za náklady z doby před dvěma lety dnes už zkrátka nepostavíte).
- Nové byty v Praze jsou stále jistá forma investice, kterou lze dobře pojistit úspory. Oproti jiným formám investování peněz totiž stále ještě zajišťují bezpečný výnos (v porovnání s tím zažil například akciový index S&P 500 nejslabší první půlrok od roku 1970, od počátku roku má propad – 20%)
- Hypoteční boom v důsledku postupného zpřísňování pravidel pro poskytování hypoték ze strany ČNB skončil. Ale pokud srovnáme aktuální růst inflace a sazby hypoték, dostáváme se u hypoték k záporným reálným úrokovým mírám. Neboli – jakkoli současné sazby hypotečních úvěrů výrazně narostly (a tím i jejich měsíční splátky), stále se jedná o levně půjčené finanční prostředky. Banky působící v ČR jsou zdravé a mají přísné standardy, takže podle mého názoru nemůže dojít k obdobné situaci jako v době realitní bubliny v USA v době před 15 lety.
- V ČR je nízký podíl tzv. úvěrů v selhání – to znamená, že je u nás (i díky zpřísněným pravidlům pro čerpání hypoték) jen malý podíl těch, kterým může hrozit neschopnost hypotéku splácet (v důsledku čehož by jim mohla být nemovitost zabavena). Riziko úvěrů v selhání je v ČR nízké i kvůli tomu, že tuzemský pracovní trh je stále velmi silný, míra nezaměstnanosti u nás patří k nejnižším z celé EU (za poslední měsíce se pohybuje v rozmezí 3,2 – 3,5 %) a i kdyby plátce hypotéky přišel o místo, je na pracovním trhu dostatek nabídek.