Libor Musil, zakladatel společnosti LIKO-S, i Robert Leníček, partner Len+k architekti, se na aktivitách Rady podílí již roky. Koncem ledna byli oba zvoleni místopředsedy představenstva, oba jsou též garanty jednoho ze stěžejních témat Rady. Libor Musil zaštiťuje hospodaření s vodou, Robert Leníček má na starosti brownfieldy. V rozhovorech místopředsedové hodnotí mimo jiné přínos Rady a přibližují, na co se v jejím vedení chtějí v budoucnu zaměřit.
Jak dlouho již v Radě působíte? Na jakých aktivitách jste se doposud hlavně podílel?
LM: Společnost LIKO-S je členem Rady od roku 2016. Vzhledem k našemu zaměření jsme zapojeni především do aktivit souvisejících s hospodařením s vodou a s kvalitou vnitřního prostředí. Od roku 2020 jsem členem představenstva Rady. Zaměřuji se hlavně na činnosti okolo modro-zelené infrastruktury staveb. Snažím se také přinést praktický pohled na šetrné stavebnictví.
V čem vidíte největší přínos Rady?
LM: Jsme nejvýznamnější organizací, která v Česku propaguje ekologické stavitelství. Rada mimo jiné vytváří ve stavebním průmyslu nové trendy a ovlivňuje státní správu.
Nedávno jste byl opět zvolen místopředsedou představenstva. Na co se chcete hlavně zaměřit? Kam byste chtěl Radu posunout?
LM: Chci pečovat o zájmy našich členů v oblasti šetrného stavitelství. Stavebnictví je jedním z největších zdrojů znečištění, které způsobuje klimatickou krizi. Rychlost změn klimatu je radikálně mnohem vyšší než naše reakce. Chtěl bych pomoci Radě pohnout se státní správou v rychlosti a důrazu přijímání opatření k adaptaci staveb na novou klimatickou éru.
Jste garantem tématu hospodaření s vodou. Jaké kroky chcete v této oblasti podniknout? Jaké jsou Vaše hlavní cíle v této oblasti?
LM: V minulosti se nám již podařilo upravit odtokové koeficienty dešťové vody u zelených střech. Rád bych na to navázal a vypracoval další motivační nástroje a předpisy pro nutné zavádění zelených střech a fasád. Také bych chtěl najít cestu, jak upravit předpisy na vsakování odpadních vod v místě stavby a jejich využití pro zálivku zeleně.
Jaké největší problémy vidíte v Česku v hospodaření s vodou?
LM: Do vlivu stavby na životní prostředí není zahrnuté oteplení, které každá stavba přináší. Oteplení se dá eliminovat pouze zakrytím staveb zelení a odparem vody přes rostliny na budově a jejím okolí. Zdrojem vody jsou dešťové srážky, pitná voda a odpadní vody. Je třeba se nyní zaměřit na zadržování vody u staveb a využití přečištěných odpadních vod ke chlazení. Musíme se naučit hospodařit s každým litrem, který máme k dispozici. Radikální zvýšení odparu vody přes rostliny může zmírnit následky klimatické krize.
V představenstvu Rady působíte téměř od jejího vzniku. Kde vidíte největší posun a rozvoj Rady?
RL: Za téměř čtrnáct let fungování Rady vnímám její posun a rozvoj v mnoha oblastech, nicméně nejvýraznější je to v odborném dosahu a reputaci, kterou si Rada během svého působení vydobyla. Dnes se to zdá jako samozřejmost, ale jsou za tím léta intenzivní práce výkonného týmu, představenstva a aktivních členů, bez kterých by se to nepodařilo. Jsem rád, že jsem k tomu mohl z pozice člena představenstva také přispět.
Zastupujte segment malých a středních podniků (SME). Jaké jsou podle vás přínosy členství v Radě pro tuto kategorii?
RL: Jedním z nesporných benefitů členství v Radě je to, že se k odborným informacím a trendům v oblasti šetrného stavebnictví dostanete s předstihem oproti konkurenci. Větší korporace mají výhodu interního sdílení těchto informací na mezinárodní úrovni, což firmy ze segmentu SME většinou nemají. Proto vnímám jako největší přínos právě přístup k informacím a know-how, a to díky členství v silné a odborné organizaci, kterou Rada bezpochyby je.
Jsou nějaké oblasti služeb, kde by Rada mohla SME více podpořit?
RL: Jednotliví členové segmentu SME mají specifický rámec zaměření, ať oborově nebo tematicky. V Radě ale mají největší zastoupení a dohromady tedy tvoří slušný „výtlak.“ Je však potřebné podporovat jejich vzájemnou spolupráci, motivovat k účasti na pracovních skupinách a ke sdílení zkušeností a case studies. V tomto směru je vždy prostor k další podpoře.
Nedávno jste byl znovu zvolen místopředsedou představenstva Rady. Na co se chcete hlavně zaměřit?
RL: Pozici místopředsedy zastávám už delší dobu a primárně bych chtěl pokračovat v nastaveném rámci a přispívat k rozvoji a posunu Rady v tom, co je mi oborově nejbližší, tedy v oblasti architektury a urbanismu. Také jsem vždy vnímal jako prioritu rozvíjení vzájemné konektivity členů. Rada zprostředkovává všem členům možnost, jak získat na poli šetrného stavebnictví konkurenční výhodu. To bych rád z pozice místopředsedy nadále podporoval.
Jste garantem tématu brownfieldy. Jaké kroky chcete v této oblasti podniknout? Jaké jsou Vaše hlavní cíle v této oblasti?
RL: Brownfieldy jsou v současnosti obrovské téma, kterému se Rada věnuje dlouhodobě. V nedávně době jsem se autorsky spolupodílel na tvorbě příručky pro investory, kterou mohou využít při revitalizaci brownfieldů. V Radě jsme se snažili toto téma více akcelerovat, což se podařilo. Nyní je nutné přistoupit i ke krokům, které budou mít reálný a pozitivní dopad pro samotné revitalizace. V rámci pracovní skupiny nyní konkretizujeme možnosti jejich podpory, a to primárně pomocí aplikace praktických zkušeností a identifikace reálných bariér. Cíl je tedy jasný – odstranit překážky a nastartovat revitalizaci brownfieldů, které jsou často v centru nebo poblíž měst a s dostupnou infrastrukturou, a tudíž vhodné k nové urbanizaci.
Jaké jsou hlavní překážky revitalizace brownfieldů a jak by je šlo v Česku urychlit?
RL: Často je jednodušší urbanizovat volnou plochu – greenfield – než mít starosti s brownfieldem. Při jeho revitalizaci se totiž může objevit spoustu komplikací, problémů a nejasností, které mnohdy všechny odradí – ať jde o obce, jakožto tvůrce územního rozvoje, tak o investory, kteří nesou investiční rizika. Pokud nebude dostatečná motivace k zastavování již urbanizované plochy, proces se neurychlí. Způsobů, jak motivovat je spousta – od pomoci při identifikaci zátěží, podpory v územních plánech, přes omezení přílišných limitací při následném rozvoji, zvýhodnění zástavby v již urbanizovaných plochách, až po například daňové úlevy a rozpočtové určení.
Jaké vidíte hlavní výhody a nevýhody revitalizací brownfieldů? V čem by mohla Rada pomoci?
RL: Výhodou brownfieldů je, že jde o plochu, která byla již urbanizována a následná výstavba tak nezabírá další půdu. Navíc mají brownfieldy většinou dobrou dostupnost a snadné připojení na technickou a veřejnou infrastrukturu. Nevýhodou je častá ekologická zátěž, neznalost existencí sítí infrastruktury a obecně vzato špatná identifikace budoucích problémů v dané lokalitě, mnohdy v kombinaci s marginálním zájmem ze strany politiky územního rozvoje. Nespornou výhodou pracovní supiny Brownfields je to, že je multioborová a složená ze specialistů na toto téma. Jsou v ní zástupci investorů, developerů, stavebních firem, projektantů, konzultantů a architektů. Na pracovní skupině všichni táhneme za jeden provaz, máme společný cíl, a proto věřím, že díky společnému know-how se Radě podaří v oblasti brownfieldů posunout jejich rychlejší rozvoj kupředu.