|
Začali jsme tedy pomalu, krok za krokem. V roce 2001 získala vláda finanční prostředky z prodeje licencí mobilních operátorů, které rovnou vložila do programu Energetická efektivita obytných budov realizovaných právě KfW.
V roce 2006 byl program revidován a znovu spuštěn – vláda se rozhodla vložit do něj další prostředky, což velmi pomohlo jeho posunu vpřed. Další revize pak proběhla v roce 2009. Tehdy jsme program přenastavili tak, aby odpovídal novým, přísnějším předpisům. Byl také součástí plánu obnovy po finanční krizi, neboť nejen že vede k úsporám emisí CO2, jsme se již dříve poučili, ale slouží také jako „nástroj na vytváření zaměstnání“. Šlo tedy o postupný vývoj pozvolnými kroky.
Docházelo při revizích jenom ke zpřísňování kritérií, nebo i změně metodiky?
Na počátku byla podporována jednotlivá opatření – například izolace obálky domu. V roce 2006 jsme navíc zavedli celý balíček, soubor opatření, jenž velmi přesně definoval energeticky efektivní kritéria. Vychází se z požadavků definovaných v platných předpisech. Konkrétně se jednalo o nařízení EnEV (German Energy Conservation Ordinance – německé nařízení o úsporách energie). Tyto požadavky a kritéria slouží jako základ programu podpory i v současnosti. V tomto směru šlo tedy o velkou změnu nastavení celého programu.
Cílí program pouze na obytné budovy?
Ano, je totiž zaměřen výlučně na podporu energetické efektivity v rezidenčním sektoru. A to jak pro stávající, tak i pro nově postavené budovy. Program má oslovit každého, kdo přemýšlí o investování do energetické efektivity budov – bez ohledu na to, zda jde o vlastníka jednoho rodinného domu, nebo majitele bytového domu, bytové družstvo apod. Podíl jednotlivých typů subjektů na celkovém objemu půjček se dělí přibližně na třetiny. Třetinu tvoří individuální vlastníci rodinných domů, třetinu soukromí pronajímatelé a třetinu bytová družstva. Toto složení v podstatě kopíruje strukturu rezidenčních budov v Německu.
Jaké jsou konkrétní výsledky programu?
Program běží více než deset let a podle našeho názoru je úspěšný – do dnešní doby se do programu zapojilo 2,1 milionu domů (téměř 10 % celkového počtu obytných budov postavených před rokem 1978, a tudíž vyžadujících celkovou renovaci). Poskytnuté prostředky za celých deset let již dosáhly 45 miliard eur. Ale je třeba říci, že německý bytový fond tvoří 40 milionů budov. Stále je tedy kam jít dál.
Jaká obecná doporučení byste uvedla na základě vaší zkušenosti s tímto programem? Jaká opatření považujete za vhodná a jaká nikoliv?
Především se nesmí zapomínat na to, že program je třeba budovat krok za krokem. Ten náš má za sebou již celkem dvacet let vývoje a úspěch nepřišel z ničeho nic a naráz. Marketingové kampani v roce 2001 předcházela desetiletá příprava. Oběma je třeba věnovat čas i úsilí – jak vývoji, tak marketingu. Zjistili jsme, že je velmi výhodné uplatňovat kategorizaci do tříd a značení (podobného typu, jako je např. PENB, poznámka redakce), protože energetická efektivita je velmi široký pojem. Jednotné a přehledné značení pak pomáhá rychlé orientaci a pochopení významu. Kategorizace také umožňuje porovnávání budov, což samo o sobě přináší další hodnoty. Může se stát, že energetická efektivita se stane známkou určitého životního stylu, povzbudí majitele investovat. Jako další pozitivum bych zmínila zapojení bankovních institucí pro zajištění administrativy programu – více než šedesát let zkušeností bylo, podle mého názoru, pro Německo jednoznačným přínosem. Důležité jsou ale i vhodně definované předpisy, na které se může program odkázat.
Jaké nastavení kritérií se vám osvědčilo?
V prvé řadě jde o kritéria vycházející z německých předpisů. Podle směrnice jsme pak definovali různé standardy (stupně) energetické efektivity. Investor si vybírá, jakou úroveň energetické efektivity chce dosáhnout a financovat. Průběh je následující: KfW poskytne investorovi půjčku pokrývající investiční náklady. Po dokončení prací je vyhodnocen dosažený energetický standard. Ten se následně porovná s plánovanými cíli. Čím vyšší je dosažená úroveň energetické efektivity, tím vyšší je finanční bonus, o který se pak sníží výše půjčky. Dobré je, že podle nastavení programu se investor nemusí bát nedodržení plánovaných výsledků – pokud nedosáhne plánovaného energetického standardu, stále může žádat o finanční bonus, jen bude nižší. Investoři se tedy nemusí bát, že při nedodržení vysokého plánovaného energetického standardu budou vracet peníze. Program definuje šest úrovní energetické efektivity, nabízí tedy žadatelům velké rozpětí a možnost výběru. Určitý risk by nastal, pokud by investor cílil na nejnižší úrovně standardu, kde by už neexistoval prostor klesnout o stupeň níž. Ale při očekávaném dosažení vysokého standardu vždy existují možnosti nižšího bonusu na nižších úrovních. Pro investory je tento způsob bezpečný, s minimálním rizikem.
Jaká je konkrétní výše bonusu?
Pohybuje se v rozmezí od 2,5 do 12,5 % pro nejvyšší standard, přičemž čím je vyšší dosažená energetická efektivita budovy, tím vyšší je bonus. Celková částka pak může být až 50 000 eur u novostaveb a 75 000 eur u stávajících budov při financování rekonstrukcí.
Pro žadatele je tedy velmi motivující snažit se o nejvyšší standard. Bude program v této podobě pokračovat i do budoucna, nebo plánujete nějaké výrazné změny?
Jak se říká – neměňte fungující systém, pokud funguje, a tento program běží podle našeho názoru úspěšně. Určité změny a zlepšení jsou však samozřejmě v plánu. Právě např. vyšel předpis o historických budovách. Bylo by vhodné zařadit je do programu, mají totiž také velký potenciál v úsporách energií. V tomto roce také bude novelizováno nařízení o úsporách energie – požadavky se budou ještě více zpřísňovat. Tyto změny následně bude reflektovat i změna programu podpory.
|
