Budova jako materiálová banka

Workshop na téma Cirkulární ekonomika ve stavebnictví, který uspořádala Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC) na Fakultě stavební ČVUT, zmapoval celý životní cyklus budovy od jejího návrhu až po její demolici a recyklaci stavebních odpadů. V rámci workshopu si Rada dala za cíl definovat svoji činnost k tématu cirkulární ekonomiky a nalézt nosná témata, jimž se v nadcházejícím období bude věnovat.

Na začátku workshopu každý účastník řekl dobré a špatné příklady ze své praxe, postřehy k tématu nebo zmínil, kde sám vidí bariéry cirkulární ekonomiky. Účastníci workshopu se rekrutovali z řad zástupců Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva životního prostředí, z řad členů CZGBC a jiných společností se zájmem o tuto problematiku. Workshop a debatu účastníků moderoval Ondřej Šrámek z firmy Knauf Insulation, člen představenstva Rady.

První fázi výstavby budovy představil Adam Rujbr z ateliéru Adam Rujbr Architects. Architekti i projektanti mají příležitost definovat šetrnější udržitelné materiály, postupy stavby i konečné demoliční činnosti. Stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné použití přírodních zdrojů, recyklovatelnost konstrukčních prvků a použitých materiálů, co nejdelší životnost stavby a také použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě. Při návrhu je třeba posuzovat stavbu v rámci celého životního cyklu a počítat s předpokládanými cykly údržby, oprav a obměnami jednotlivých konstrukčních částí. Cirkulární ekonomika je pořád neznámým pojmem pro většinu projektantů a architektů, kteří jsou skeptičtí a nedůvěřiví, co se týče použití recyklovaných materiálů a druhotných surovin.

Budova by měla být na konci své životnosti vnímána jako materiálová banka. Aby se tak stalo, je potřeba správně volit použité stavební materiály. Na jejich výběr se v rámci workshopu zaměřil Karel Sedláček ze společnosti Saint-Gobain. Cirkulární ekonomika klade důraz na šetření primárních zdrojů a upřednostňuje využívání recyklátů, materiálů z obnovitelných zdrojů nebo opětovné využívání vybraných stavebních prvků ze starých staveb. Součástí principu udržitelnosti je minimalizace spotřeby energie na výrobu a dopravu materiálů. Při volbě materiálů tak záleží na tom, jak efektivní a energeticky náročný je proces výroby materiálů a výrobků ze surovin. Výrobci by měli vyvíjet tlak na snižování energetické náročnosti výroby i na maximální recyklaci odpadů z ní. Karel Sedláček však na konci svého příspěvku zdůraznil, že využití šetrných a obnovitelných materiálů se musí vyplatit, tj. recyklace stavebních materiálů musí být vždy ekonomická.

Životnost budovy

Při provozu budovy je kladen důraz na činnosti, které její životnost prodlužují. Jednotlivé prvky stavby by tak měly být snadno opravitelné, vyměnitelné a obnovitelné. Cílem cirkulární ekonomiky je, aby tato fáze byla v rámci cyklu co možná nejdelší. Vnitřní vybavení budovy by proto mělo být flexibilní a modulární, aby jakákoliv změna v užívání stavby byla snadno proveditelná.

Při provozu budovy se snažíme cirkulaci minimalizovat. Náklady na její provoz tvoří spotřeba energie a vody, provozních materiálů a náhradních dílů, ale i obnova, renovace a změna užívání. Životnost stavby a náklady na její provoz jsou zásadně ovlivněny již samotným návrhem a výběrem jednotlivých stavebních komponent.

Pokud budova na konci své životnosti však nenajde nové využití, následuje její demolice. Stavební a demoliční odpady v České republice tvoří mezi 25 %-35 % z celkové produkce odpadů. Jedná se tak o největší část odpadů produkovanou naší společností. Základním krokem k recyklaci stavebních materiálů je šetrná demolice budovy, při které se materiál kvalitně roztřídí a zajistí se jeho čistota pro další zpracování a využití. Nástrojem pro šetrné bourání jsou demoliční plány, jenž by měly být součástí konstrukčních návrhů. V takovém plánu je důležité posoudit množství vzniklého materiálu, které lze využít různými způsoby, stejně jako dostupné metody demolice. Při demoličních pracích je zcela nezbytné zajistit důkladné vytřídění stavební suti. Kvalita šetrné demolice budovy má zásadní vliv na efektivitu následné recyklace stavebních hmot. Upřednostňovány jsou energeticky nenáročné způsoby recyklace, které neznehodnocují zpracovávaný materiál nebo prvek a umožňují jeho plnohodnotné nové využití. Podstatné je, aby recyklovaný materiál dosahoval vlastností srovnatelných s prvotní surovinou.

Šetrná demolice není nákladnějším postupem likvidace budovy. Jedná se jen o delší postup, jenž klade důraz na dotřiďování materiálů. Jan Otýs z firmy AZS 98 popsal demolici ve čtyřech fázích. První fáze se zaměřuje na zmapování objektu a vytvoření postupu vyklízení a demolice. Po té následuje vyklízení budovy a třídění jiných odpadů. Ve třetí fázi se objekt odstrojuje od demontovatelných prvků. Až ve čtvrtém kroku probíhá strojní demolice s průběžným roztříděním materiálů. Využití stavebních a demoličních sutí je ale limitováno cenou za jejich skládkování. Uskladnění odpadu na skládce bývá totiž podstatně levnější, než předání do recyklačního centra.

Návrh budovy – největší příležitost pro snížení negativních dopadů stavby

Zmapování celého životního cyklu budovy jasně ukázalo, že první fáze – návrh – je největší příležitostí, kdy lze minimalizovat vliv stavby na životní prostředí a množství stavebního odpadu. Architekti nebo projektanti jsou však skeptičtí vůči použití udržitelných materiálů. Principy fungování cirkulární ekonomiky ve stavebnictví jsou přitom na použití udržitelných materiálů a recyklaci stavebních a demoličních odpadů založeny. Důležitá je proto edukace architektů i projektantů, kteří mají rozhodně největší vliv na návrh budovy. Pro nastavení cirkulární ekonomiky ve stavebnictví je však naprosto zásadní nově vznikající odpadová legislativa, jež by měla podstatně snížit procento skládkovaných odpadů v Česku.

     
commercial commercial